Co je tísňová komunikace v GMDSS?

TheGlobální námořní tísňový a bezpečnostní systém(GMDSS) je celosvětově uznávaný a přijatý soubor pravidel protokolů a předpisů, které zajišťují bezpečnost navigace a přepravy. Zařízení GMDSS se používá pro zvýšení bezpečnosti a pro snadnější a rychlejší záchranu lodí, člunů a letadel v nouzi. TheGMDSSumožňuje lodi v nouzi poslat výstrahu pomocí různých rádiových systémů. Díky tomuto systému mají výstrahy velmi vysokou pravděpodobnost, že je mohou přijmout buď pobřežní záchranné orgány a/nebo jiná plavidla v oblasti.

Od vynálezu rádia na konci 19. století se lodě na moři spoléhaly na Morseovu abecedu, kterou vynalezl Samuel Morse a která byla poprvé použita v roce 1844, pro nouzovou a bezpečnostní telekomunikaci. Tento prostředek se však zdál obtížný a ne dostatečně spolehlivý, aby zajistil bezpečnost na moři v plném rozsahu.

Mezinárodní námořní organizace (IMO), agentura Organizace spojených národů specializující se na bezpečnost lodní dopravy a zabránění lodím ve znečišťování moří, proto začala hledat způsoby, jak zlepšit námořní tísňovou a bezpečnostní komunikaci.

Nový systém, který se začal spoléhat na prostředky satelitních a pozemních rádiových služeb, kromě toho změnil mezinárodní nouzová oznámení z lodi na loď na loď na pevninu (Rescue Coordination Center). GMDSS zajišťuje schopnost plavidel automaticky varovat a lokalizovat nouzový stav v případech, kdy není čas poslat SOS nebo MAYDAY volání. A poprvé systém vyžaduje, aby lodě přijímaly vysílání informací o námořní bezpečnosti, které by mohly zabránit nouzi, která se stala primárním cílem. V roce 1988 IMO upravila Úmluvu o bezpečnosti života na moři (SOLAS) a požadovala, aby lodě podléhající této úmluvě povinně montovaly zařízení GMDSS. Takové lodě byly povinny nést NAVTEX a satelitní EPIRB do 1. srpna 1993 a do 1. února 1999 musely být vybaveny všemi ostatními zařízeními GMDSS. Americkým lodím bylo zákonem o telekomunikacích z roku 1996 povoleno používat GMDSS místo telegrafického zařízení Morse.

GMDSS zavedla novou technologii, která zcela změnila námořní radiokomunikaci. Nový systém umožňuje automatické vysílání a přijímání tísňového signálu na velkou vzdálenost s výrazně vyšší spolehlivostí.

GMDSS se skládá z různých systémů, z nichž některé jsou nové, ale mnohé z nich se používaly již dávno předtím. Systém je určen k provádění následujících funkcí: poplach (včetně určení polohy jednotky v tísni), koordinace pátrání a záchrany, lokalizace (navádění), vysílání informací o námořní bezpečnosti, obecná komunikace a komunikace mezi mosty. Specifické požadavky na rádiový přenos závisí spíše na oblasti provozu lodi než na její tonáži. GMDSS také zvažuje záložní instrumentaci nouzového varování a nouzové zdroje energie.

Rekreační plavidla nemusí splňovatRádio GMDSSpožadavky na přepravu, ale měla by stále více používat VHF vysílačky s digitálním selektivním voláním (DSC). Plavidla do 300 hrubé prostornosti (GT) nepodléhají požadavkům GMDSS.

Zařízení GMDSS musí být jednoduché na obsluhu a (pokud je to vhodné) musí být navrženo pro bezobslužný provoz.

Nouzové výstrahy musí být možné spustit z pozice, kde je loď obvykle navigována (tj. můstek). Také EPIRB musí být instalovány v blízkosti tohoto místa nebo musí být možné dálkově aktivovat.

Níže je popsána zjednodušená verze vybavení vyžadovaného úmluvou SOLAS pro přepravu na palubě pro každou námořní oblast.

Vzhledem k tomu, že různé rádiové systémy začleněné do GMDSS mají individuální omezení s ohledem na dosah a poskytované služby, je vybavení požadované lodí určeno oblastí provozu lodi. GMDSS rozdělila světové oceány do čtyř odlišných oblastí. Všechna plavidla musí mít vybavení odpovídající mořské oblasti nebo oblastem, ve kterých obchodují.